Jak si vás představuji

Často se mě lidé z mého okolí ptají, jak si je vlastně představuji, když na ně nevidím, proto jsem se rozhodla se s vámi o to podělit. Protože nevidím opravdu od malička, nedokáži si vůbec uvědomit, jak vypadá lidský obličej na pohled. Vím, jaké to je, když si obličej člověka ohmatám a dívám se tak na něj svýma rukama. Ale po pravdě řečeno mě to, jak lidé vypadají, příliš nezajímá. Když se s někým potkám, vůbec mě nenapadne přemýšlet, jak ten člověk vypadá, je to pro mě úplně nepodstatné. Zaměřím se hlavně na jeho hlas a na to, jestli a jak se mnou komunikuje. Lidé si myslí, že hlas o nás hodně prozrazuje. Je fakt, že v hlase velmi často poznám i emoci, kterou se lidé snaží potlačovat, když jsme třeba naštvaní nebo unavení, v hlase se to určitě projeví. Jen drobnou změnou hlasu můžeme vyjádřit mnoho emocí a prozradit tak něco o sobě, aniž bychom třeba chtěli. ale jsou lidé, kteří i svůj hlas dokáží velmi dobře ovládat a tak není vždy jednoduché se v lidech pomocí hlasu vyznat. Také díky hlasu absolutně nezjistíte, zda je člověk hubený nebo tlustý, vysoký nebo malý. Lidé s velmi jemným hlasem mohou vážit klidně přes metrák a lidé s hlasem jako zvon mohou být subtilní a křehcí. Na hlasy mám celkem dobrou paměť, vždyť je to vlastně jediný způsob, jak od sebe mohu lidi rozlišovat, lépe si ale zapamatuju ty lidi, se kterými se setkávám delší dobu. Když znám někoho – jak se říká – od vidění – a potkáme se jen párkrát na ulici, je pro mě někdy obtížné si uvědomit, kdo to vlastně je. Nedávno jsem šla po ulici a pozdravila mě nějaká slečna, já jsem se soustředila na cestu a pozdrav jsem nečekala, takže jsem hlas té slečny příliš nevnímala. A když se mě pak začala ptát, jak se mám a co děti, vůbec jsem nevěděla, kdo to je a dodnes nevím, s kým jsem si vlastně povídala. Je tedy fajn, když lidé třeba po pozdravu připojí své jméno nebo nějakou frázi, podle které je hned rozpoznám. Jako naše paní doktorka, která vždycky, když mě potká, pronese: „Dobrý den, Šárko, zdraví vás ordinace.“ 🙂 No to jsem si pak hned jistá, kdo mě vlastně zdraví. 🙂

Ale jak si vás tedy představuji? To, jak lidé vypadají, se často dovím až po nějaké době, kdy například požádám někoho vidícího, aby mi určitou osobu popsal. Ale i když zjistím, jak kdo vypadá, do svých představ vzhled vůbec nezařazuji a lidi si opravdu spojuji jen s určitým hlasem a hlavně s pocity, jakými na mě působí. Každý člověk je obklopen určitou energií nebo fluidem, která na ostatní působí a díky tomu vnímáme lidi různým způsobem. Někdo vám už od začátku není sympatický a vlastně ani nevíte proč. Někdo vás ze začátku úplně nadchne a důvod taky neznáte. Tyto energie od lidí hodně vnímám a spojuji si je s představou konkrétního člověka. Postupně, jak člověka poznávám lépe, se představa může různě proměňovat. Do představy člověka zařazuji také to, jestli a jak voní (bohužel někdy i nevoní), jak se směje, jakou má ruku – když mi ji podá nebo mě za ruku vede. Takže možností, jak si mohu lidi představovat je mnoho, ale to, jak vypadáte, je u mě skutečně až na tom nejposlednějším místě.

 

 

Pokud vás můj článek zaujal, budu ráda, když se připojíte na facebookový profil této stránky.

A jestli si chcete prožít míchání osobní vůně na míru nebo kraniosakrální terapii cestou hluboké relaxace, kterým se věnuji, neváhejte mě kontaktovat.